Fallar
Nebo také Fallarské království. Je to třetí největší říše na poloostrově. Nachází se téměř celá ve vnitrozemí kromě malého kousku pobřeží kolem ústí Labutí řeky do Duhového zálivu a ještě menšího kousku v podhůří Parnasu.
Její západní hranici tvoří z větší části pohoří Hifar, na severu ji střeží Bílé hory, na východě je chráněna pohořím Luon a zbývá jižní hranice. Ta není tak jasná. Tedy – byla by, kdyby… Kdyby tu nebyl pomyslný ukazováček pravé ruky Erského poloostrova. Pak by jižní hranici Fallaru omývaly vlny Tyrkysového moře. Tečka. Jenže prst je tady, na něm jiné království a žádná přírodní překážka, která by tyhle dvě říše přirozeně oddělovala. Vládci obou zemí se tedy museli dohodnout a hranici vytyčit zvláštními, dobře rozpoznatelnými kameny. A když už jsem u těch sousedů, tak to dokončím. Na jihu je to tedy Hadar, na západě Jižní Sair Endros, na severu Aranhor a na východě Orrinor.
Hlavním městem Fallarského království a zároveň sídlo panovníků je Uraskar. Jedno z nejstarších větších měst na poloostrově, svou jižní stranou jakoby opřené o svahy Holých vrchů. Dalšími významnými městy jsou pak ještě hraniční Ethir a Bregon, velký obchodní uzel Rowan, vínem vonící Darion a Ergor ležící v podhůří Parnasu. Někdy je tohle město nazývané také Prokletým, stejně jako úzká soutěska, která vede od moře do vnitrozemí a kterou má podle dávného zákona Ergor střežit před dobyvačnými útoky pirátů. Těm zlosynům totiž stačí obsadit malé pobřežní městečko Endohern a soutěsku mají na dosah.
Fallarem protékají tři velké řeky. Ella – začínající svou cestu v jezeře Gron v Bílých horách. Hoe – pramenící v pohoří Luon. A Labutí řeka – líně sem proudící přímo od západních sousedů.
A čím jsou Fallarští tak nějak proslulí? Určitě vínem. Červeným i bílým. Jižní oblast tohohle království je vinicemi a vinnými sklípky doslova poseta. A potom tu jsou koně. Ušlechtilí, bílí koně chovaní výhradně pro rytíře a jízdní oddíly královského vojska