Jdi na obsah Jdi na menu
 


Splněný slib

 

   Lea měla pravdu, když tvrdila, že se rána bude dlouho hojit. Od té nešťastné, horečnaté noci ji Elladovi pravidelně ráno i večer ošetřovala a zvědavý chlapec její práci vždy pozorně sledoval. Se smíšenými pocity se díval, jak mu matka šrám rozváže, opatrně omyje vychladlým, pronikavě, ale ne nepříjemně vonícím výluhem z jakýchsi jim oběma naprosto neznámých bylin, které přivezl už v sušeném stavu Robert, a pak ho zase zakryje čistým obvazem. Zranění ho zpočátku docela bolelo, a tak trávil většinu času na lůžku. Vstát a volně se pohybovat po domě mohl až po týdnu, na bok však musel být stále opatrný. Žádné prudké pohyby, žádná námaha a žádný pobyt venku.

   Ellad tohle své vynucené domácí vězení nesl dost špatně. Chyběl mu čerstvý podzimní vzduch prosycený vlhkostí a vůní okolních lesů, chyběl mu pohled na pestrobarevné listnaté stromy zlatě zářící na pozadí tmavě zelených, všudypřítomných smrků a chybělo mu i ustavičné běhání mezi statkem a Erindorem. Občas si tedy jen tak sedl k oknu, upřel svůj roztoužený pohled na dvůr a v duchu se probíral posledními událostmi.

  Vzpomínal na den, kdy mu matka konečně dovolila Erindor a vymyslela tu zvláštní dohodu – tři dny ve vesnici a tři dny doma. Vzpomínal, jak se tehdy celý nadšený vydal na západ a jak byl potom zklamaný z chladného, až nepřátelského přijetí. Obyvatelé Erindoru na něj pohlíželi s vrozenou nedůvěrou a většina místních dětí se mu posmívala. Zastal se ho až Kolin. Pozval ho k sobě, ubytoval ho a Dan s Nikem a malou Juditou ho pak provedli po vesnici. Ellad zavřel oči a zcela živě před sebou viděl téměř stejné, přízemní domky ze smrkového dřeva se zastřešeným zápražím a doškovou střechou. Viděl obrovskou stodolu i patrové ubytovny Gimtů s velkou kuchyní, v níž vařila Laura, a s tajemnou poradní místností, do které směli vstoupit pouze Gimtové. A viděl také všechny cestičky, políčka, zahrádky i travnatá prostranství sloužící k výcviku bojových umění. Vzdychl. Stýskalo se mu. Neskutečně. Po Danovi s Nikem, po drobné a pihaté Juditě, po Kolinovi i po ostatních vesničanech. Po usměvavém kováři Ivarovi, po Danově otci Hornovi, po věčně zachmuřeném a kulhajícím Nikově otci Manuelovi i po laskavé, ale samotářské a uzavřené bylinkářce Grettě, o níž se říkalo, že je zamilovaná do Vigara. A stýskalo se mu dokonce i po nepříjemném ševci Deonovi a jeho synáčkovi Erikovi. Právě tomu Erikovi, se kterým se nejvíce pral, protože ten kluk často a s oblibou trápil malou Juditu.

Zbytek najdete ve vydané e-knize.

  

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA